Co to je ta zodpovědnost?

Co nám brání převzít zodpovědnost sami za sebe? A co to vůbec ta zodpovědnost je? Hnusné slovo. Tedy pro některé.

Mnozí si myslí, že zaplacení složenek, chození do práce, přílišné neutrácení. Prostě jistá zodpovědnost. Ano, i tak se to dá říct. Ale není to ta zodpovědnost, o které mluvím já. Mám na mysli takovou tu, kdy se přestaneme neustále vymlouvat na okolnosti, lidi kolem, zácpu aut, nevhodné rodinné prostředí a spoustu dalšího. Myslím tu, když uděláme chybu, omluvíme se. Bez příkras. Bez toho, abych dále vysvětloval, že jsem unavený, protože… Oni mi nerozumí, protože… Tohle nerozdýchám, protože…. S tím se nikdy nesmířím, protože… Syna, dceru vychovává ex, nemám na něj vliv, proto je takový a makový….Dosaď si místo pár teček své obvyklé výmluvy. Ano, tohle vše jsou výmluvy. Není v tom cítit to, že zvednu zadek a něco udělám.

Jo, nebojte, že to neznám. 😉 Velmi důvěrně. Také jsem měla období, když a protože, výmluvy, omluvy atd. Místo jednoduchého vysvětlení jen výmluva. Je to za mnou. Ovšem i já mívám slabé chvilky, nemyslete si. Jen, uvědomuji si to a okamžitě provedu změnu. Nesnažím se něco dělat. Dělám to.

Před pár týdny jsem byla na semináři Tarot lásky a tam jsem si vytáhla tarotovou kartu Síla. Krásná karta vypovídající o tom, že když se naučím ovládat vědomě svou sílu, když se stanu pánem svých myšlenek, instinktů, mohu si užívat všeho naplno. Znám svůj cíl, své přání a jdu si za tím. S radostí ve svém srdci. Když vše dělám s radostí, pak mám hodně energie na to, co chci dělat. A naopak, když mám hodně energie, tak vím, že věci dělám s radostí. Mám sílu, mám vášeň, mám energii.  A tam jsem ten den po dlouhé době slyšela, že když přestanu brát na sebe zodpovědnost za ostatní a konečně začnu řešit to své, bude se mi dařit lépe. A také to, že když řeším věci a záležitosti těch ostatních, bráním se brát zodpovědnost sama za sebe. Za své věci, svůj život…Když přebírám zodpovědnost za druhé, tak nemám plnou zodpovědnost sama za sebe, ono, co si budeme povídat, je to jednodušší se starat o druhé, to moje se nějak postará samo. Ale unikají mi pak ty zásadní věci. Mé vlastní štěstí.

Když toto dokažu, budu silnější, sebevědomější, s lepšími vztahy.

Od doby semináře mě téma zodpovědnosti provází neustále. Narážím na ně stále dokola. Doma v rodině, v práci, se zákazníky. A zodpovědnost být sám za sebe předávám těm, které jsem do té doby držela nad vodou. Už nevyplňuji tabulky, už netelefonuji tam, kam potřebují, jen vysvětlím, co mají dělat, předám telefonní číslo. Ne, není to proto, že nechci pomoci. Je to proto, že chci mít sílu a energii na svůj život, své sny, své přání a touhy. Abych měla sílu na svou vlastní zodpovědnost. Abych se nemohla vymlouvat, že musím pomoct ještě tomu a onomu a odložila tak řešení svých otázek a příležitostí. Proto i své děti učím zodpovědnosti za sebe, své štěstí, učím je nevymlouvat se a nevylhávat. Někdy je to boj. A to protože naše společnost – tedy většina společnosti – je takto naučená. Věřím, že to dáme. Věřím, že když jim říkám, že mají věci nazývat jednoduše a říkat je tak, jak skutečně jsou, si otevřou cestu ke štěstí. Věřím, že když jim říkám, že nechci slyšet výmluvy, omluvy a stesky na bráchu či ségru, že to pochopí.

Odměnou mi byl jeden večerní hovor s dcerou, kdy chtěla něco povídat o svém milovaném bratrovi. 😉 Na mou otázku: „Chceš mi o něm říct něco hezkého?“ mi ve svých necelých 7 letech odpověděla: „Já nevím, jak to vezmeš.“ A v hlavě jí šrotilo, to bylo vidět 😀 , pak přehodila v hlavě to, co chtěla říct na něco pozitivního. V tu chvíli jsem viděla a věděla, že je na správné cestě. Že míří tam, kudy bych chtěla, aby šla. Cestou vlastní zodpovědnosti. Ne výmluv, omluv, nářků. Mám vnímavou dceru. Díky za to, Vesmíre. Cesta to bude dlouhá, to vím. Ale výsledek bude stát za to.

Jsem šťastná.

Renáta ♥

PS: co vaše zodpovědnost, napište mi do komentářů, co si o ní myslíte, jak ji vnímáte. Děkuji.

PS 1: jo a občas neberu telefony, když řeším něco svého.