Co potřebuji k životu?

V poslední době toužím po stále jednodušším životě. Nic složitého mě neuspokojuje. Nic zdlouhavého mě nebaví. Ráda jdu k věci. Sedím tady a přemýšlím nad tím, co je vlastně pro mě v životě důležité. Čím jsem starší, tím více si uvědomuji, že toho člověk k životu moc nepotřebuje. Uvědomuji si to o to více, když vidím, jak z mého života odcházejí lidé navěky do jiné dimenze. Odcházejí nazí a vše, co vybudovali, nechávají tady. Uvědomuji si to také díky svým dětem, které jsou zahlcené vším možným a stále po něčem novém touží. Jsou to dva veliké rozpory, mezi kterými hledám zlatý střed. Cestu, která je pro mě reálná, přijatelná, snesitelná. Přemýšlím nad tím, co je vlastně důležité.

Žít tady a teď a ….

1. mít klidnou mysl

Když je mysl klidná, netěká, je vše tak nějak v proudu. Není nic pohodovějšího, klidnějšího pro člověka, než když věci plynou. Když je klidná mysl, je klidné i naše srdce. Láskou totiž vše začíná i končí.

2. mít srovnanou minulost

Cítím, že potřebuji mít vymeteny všechny skříně a vytahané kostlivce neodpuštění. Je to důležité právě proto, abych měla klidnou mysl. Jak na to? Je fajn si projít všechny situace z minula, ve kterých jsem se necítila fajn, nacítit se na ně a odpustit. Nic jiného nejde. Minulost se už nevrátí. Situace se už nevrátí. Ovšem neřády z minula v nás někdy zakotví a nechtějí se pustit. Způsobují pak ale problémy, ne-moci. Ale my můžeme. Jediná cesta, jak z toho ven,  je odpuštění. Sobě i druhým. Pak ten koráb může zvednout kotvy a odplout na širé moře. Mysl bude klidná a bude méně přemýšlet. Nebude v podstatě už o čem. Křivdy a bolístky odplynou. Hlava se uvolní a srdce se zaplaví láskou.

V tuto chvíli si zase otevřu sama pro sebe svůj kurz a projdu si pečlivě všechny části, potřebuji to jako koza drbání.

Kde najdeš kurz? Klikni tady: 7 semínek k harmonii života. Je na něm teď i příjemná sleva necelých 1000,- Tak toho využij a zlepši svůj život.

3. méně přemýšlet

Jo, jde to, stojí to sice nějaké počáteční úsilí, ale jde to. Je skvělé mít čistou hlavu. Nezabývat se tím, co soused, co kolega v práci, zda je to či ono v pořádku, jestli bych to neměla dělat jako ten či onen. Zda je to, co dělám v souladu s někým či něčím. Ach, to je fajn, když se tímto nemusím zabývat. A hlavně je naprosto v pořádku neznat na vše odpověď. Pokud ji budu nutně potřebovat, ona ta odpověď přijde. Dostaví se v ten správný čas, kdy bude pro mě potřeba. Vím, že když na ni tlačím, schovává se. Když se tím přestanu zabývat, objeví se, někdy v řádu minut, někdy hodin, někdy dní. Jak je potřeba.

4. nesrovnávat se

S nikým a s ničím. Krásné na tom světě je, že jsme individuality. Někdo větší, někdo menší. Nikomu nemůže jít vše tak, jak to jde druhému. Když jsem si pojmenovala, že jsou věci, do kterých se už nechci pouštět, protože mi nejdou, ulevilo se mi. Takže nesrovnávejte své životy schopnosti s jinými lidmi. A …

5. nehodnotit ostatní

To, co je pro jednoho v pořádku, pro druhého být nemusí. Neznamená to, že je ale něco špatně. Každý máme svou cestu. Je dobré si uvědomit, že cesta někoho jiného nemusí být pro nás ta správná. Je to prostě tak. Někdo potřebuje prostě v ten čas být takový, jaký zrovna je. A je to jeho.

Dopracovala jsem se také k tomu, že:

6. není nutné být za všechno a za všechny na světě zodpovědný

Jednou mi můj dobrý přítel řekl: “ nemůžeš zachránit všechny.“ Byla to ta nejdůležitější rada, kterou jsem v životě dostala. Dnes to mám tak, že pomoc nabídnu, když jsem si jistá, že to zvládnu a na druhé straně je, jak si to schroustá. Když pomoc přijme, pomohu. Když ne, přestože vím, že bych mohla něco pomoci změnit, řeknu si tuto kouzelnou větu: „nemůžeš zachránit všechny.“ Rada nad zlato. Oni si ti druzí musí projít tu cestu sami.

Velmi se mi také ulevilo, když mi došlo, že je mi vlastně jedno, co si o mě druzí myslí.

7. to, co si druzí o mně myslí, není moje, ale jejich

Už jenom po přečtení této věty musíš cítit úlevu. Jsem svobodná bytost se svobodnou myslí, žiji tak, abych se za sebe nemusela stydět a co si o mém životě myslí druzí, je mi upřímně jedno. Stejně jako jim může být jedno, co si o nich myslím já.

A co je pro mě dále důležité?

8. Nejdůležitější pro mé srdce jsou mé dvě děti.

9. Naše domácí zázemí, vědět, že když přijdu, mám tady útočiště, své křeslo, svou postel, svůj hrneček na čaj…

10. Má práce v apatyce a centru Harmony – jo to mě naplňuje hodně. Hlavně příběhy zdravých spokojených lidí.

11. Stromy, květiny, ptáci, příroda kolem, v ní nacházím naprostý klid a potěšení. Rozplývám se nad každým opeřencem, každou kytičkou, obdivuji stromy.

12. Zdraví,  tolik otřepaná fráze, že bez něj nejsme nic, ale to je to, bez čeho se neobejdu.

13. Dobrá kniha. Utěší, zažene chmury, zpříjemní čas, poučí. Miluji si číst zachumlaná do deky ve svém ložnicovém křesle. Na stolečku vedle sebe voňavý čaj, tlumené světlo lampy, já a kniha. Skvělá kombinace.

A to je asi všechno, co k životu ve spokojenosti potřebuji.

Jak to máš ty? Napiš mi dolů pod článek, co je to tvoje, co nezbytně nutně potřebuješ k životu.

Krásné prosluněné dny.

Renáta

Ještě jednou posílám odkaz na kurz, abys ho v článku nemusel hledat:

7 semínek k harmonii života

Když se totiž o semínka staráme, hnojíme je a zaléváme, vyrostou v překrásnou květinu. A je jen na nás, zda budeme mít pichlavé bodláky nebo voňavé kvítí.